Pospíšil, Ladislav Jan

Autor: Pospíšil, Ladislav Jan
Rok: 1848-1893

Biogr./Hist. údaje: Narozen 24.12.1848 v Trutnově, zemřel 6.3.1893 v Hradci Králové. Knihtiskař, knihkupec a nakladatel, prozaik, francouzsko-česká konverzace, memoáry.
Zdroj: Autoritní databáze Národní knihovny ČR

Jan Ladislav Pospíšil (24. prosince 1848 Trutnov – 6. března 1893 Hradec Králové) byl knihkupec, majitel knihtiskárny a náměstek purkmistra (starosty) v Hradci Králové. Vystupoval pod jmény Ladislav Pospíšil, Jan Karlík a Pavel Volný.Pocházel z Trutnova, odkud se jako dítě přestěhoval s rodiči do Hradce Králové. V mládí měl zájem o vědy a techniku, ale po smrti staršího bratra převzal, na naléhání rodičů, vedení rodinného knihkupectví a tiskárny. V ní vydával spisy pro mládež, některé i sám přeložil z němčiny. Samotné podnikání ho ovšem plně neuspokojovalo a volný čas věnoval obecním záležitostem. V r. 1880 byl zvolen do obecního zastupitelstva, o čtyři roky později do městské rady a následující rok do funkce náměstka purkmistra. Ve své funkci se zasloužil o zvelebení města: založil městské muzeum, zasadil se o zestátnění reálných škol a zachování odborné zámečnické školy, přispěl k založení Klicperova divadla a zajistil, že na místě někdejšího kasina získala stálou scénu Beseda. Jeho největší zásluhou je zboření královéhradeckých hradeb, které obepínaly město jako pevnost od 18. století a bránily jeho růstu. Pokrokovým občanům vadilo, že kvůli hradbám mají okolní obce (např. Kukleny, Nový Hradec Králové) i vzdálená města (Liberec) mnohem lepší podmínky k rozvoji, než kdysi vzkvétající Hradec, a ve zboření viděli příležitost k znovuzískání někdejší prosperity. Pospíšil stál v čele těchto snah; musel přitom bojovat nejen se státními orgány, ale i některými majiteli hradeckých domů, kterým tehdejší stav vyhovoval. 3. března 1893 se vše konečně téměř podařilo. Jednání se státními úřady (erárem) bylo dokončeno, návrhy zákonů připraveny a odeslány do říšské rady ke konečnému schválení. Pospíšil o tomto úspěchu podával zprávu na zasedání městského zastupitelstva, to mu bouřlivě gratulovalo. Ihned poté, snad i v důsledku velkého vypětí a vzrušení, jej ještě na pódiu postihla mozková mrtvice, které za tři dny podlehl. Splnění svého snu se nedočkal. Ignát Herrmann to vyjádřil slovy „moment tragiky ibsenovské“.