Němcová, Božena

Autor: Němcová, Božena
Rok: 1820-1862
Oblast působnosti: spisovatelky, publicistky

Biogr./Hist. údaje: Narozena zřejmě 4. 2. 1820 ve Vídni, zemřela 21. 1. 1862 v Praze. Spisovatelka, publicistka, autorka a sběratelka pohádek.
Zdroj: Autoritní databáze Národní knihovny ČR

Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku kočí Johann Pankel, původem z Rakouska. Barboře bylo tehdy – podle ustáleného datování – půl roku. V roce 1820 se Panklovi přistěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice – 1841 Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.

Od roku 1826 do roku 1830 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici.

Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce (1805 Nový Bydžov – 1879 Tábor) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru, pracoval jako komisař finanční stráže. Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel. Hrob Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově

Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné, kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu Roberta Irwina Alhambra a spisy Josefa Kajetána Tyla. Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841. V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav.

V Praze začala Božena Němcová pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena psát česky. Její první báseň Ženám českým byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna 1843 v Květech. S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila, ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia medicíny. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s manželem odstěhovali do Domažlic, kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Na fasádě domu na náměstí Míru č. 120 je pamětní deska s textem Zde žila Božena Němcová první spisovatelka česká o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry setře. 1895. Roku 1847 se opět odstěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 jej přeložili až do Uher. Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh.

Poezie

• Slavné ráno
• Ženám českým
• Moje vlast

Povídky a další kratší prózy

• Barunka
• Cesta z pouti
• Devět křížů
• Divá Bára
• Dlouhá noc
• Dobrý člověk
• Domácí nemoc
• Dopisy z lázní Františkových
• Hospodyně na slovíčko
• Chudí lidé
• Chyže pod horami
• Karla
• Národní báchorky a pověsti
• Obrázek vesnický
• O dvanácti měsíčkách
• Pan učitel – poslední dokončená povídka
• Pomněnka šlechetné duše
• Rozárka
• Selská politika
• Sestry (1855) - poprvé vyšla v almanachu Lada Nióla
• Silný Ctibor
• Slovenské pohádky a pověsti
• Čertík

Babička

Světově proslulé dílo napsané po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu). Podle některých badatelů Němcovou k sepsání této povídky inspirovala Pěstounka Františka Jana Mošnera. Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička (Marie Magdaléna Novotná) – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav - včetně kněžny (vévodkyně) ze Zaháně, která je také výrazně zidealizovaná - je historicky doložena. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Další postavou je mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala tomuto svému nejslavnějšímu dílu, přeloženému do mnoha jazyků, podtitul Obrazy venkovského života.

Zdroj: Wikipedie