Stirner, Max

Autor: Stirner, Max
Rok: 1806-1856

Biogr./Hist. údaje: Německý idealistický filozof, mladohegelovec, stoupenec anarchismu.
Zdroj: Autoritní databáze Národní knihovny ČR

Max Stirner, vlastním jménem Johann Caspar Schmidt (25. říjen 1806, Bayreuth – 25. červen 1856, Berlín) byl německý filozof. Delší čas a s přerušeními studoval filosofii a teologii, zejména v Berlíně, kde promoval 1835. Uprostřed třicátých let překládal spisy liberálních ekonomů (Adam Smith, Jean-Baptiste Say). Dvakrát ženat: První manželství zanedlouho skončilo smrtí ženy i novorozence při porodu, druhý sňatek s intelektuálkou Marií Dahnhärdtovou (které věnoval svůj slavný spis "Jedinec a jeho vlastnictví") pak rozchodem manželů a odchodem paní Stirnerové do Londýna. Stirnerův život zejména v jeho závěru probíhal ve značné hmotné nouzi a skončil finančním zruinováním kvůli nezdařenému podnikání s distribucí mléka z venkova do Berlína. Jeho návaznost na Hegela a Feuerbacha se často přeceňuje, souvislost s mladohegelovci zůstává od počátku nanejvýš terminologická. (Roku 1845 Stirnera kritizuje Karl Marx v eseji "Německá ideologie"). Někdy je považován za solipsistu. Ve své hlavní knize "Jedinec a jeho vlastnictví", značně vyhrocené polemicky, napadá veškeré obecné normy duchovní i formální jako brzdu rozletu jedince (individuality): stát, morálku, náboženství, všechny formy sociality. Nejblíže jeho stylizaci stojí některé radikální pasáže díla Johanna Gottlieba Fichteho a Ladislava Klímy, zatímco příbuznost s Nietzschem (na níž poukazoval jako první filosof Eduard von Hartmann v roce 1891) je velmi povrchní a při hlubší analýze neobhajitelná. Na Stirnera se dovolávali anarchisté před 1. světovou válkou (také S. K. Neumann) a ultralevicoví studentští představitelé roku 1968. Stirner však byl spíše než levicové interpretaci bližší spíše dovedení původních liberalistických impulsů k individualistickým závěrům.