Johanisová, Naďa

Autor: Johanisová, Naďa
Rok: 1956-

Biogr./Hist. údaje: Narozena 28. 2. 1956 v Praze. RNDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, ekoložka, publicistka, díla z oboru ekologické ekonomie, dlouhodobě spolupracuje s časopisem Sedmá generace.
Zdroj: Autoritní databáze Národní knihovny ČR

RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D. (* 28. února 1956, Praha) je česká ekologická ekonomka, environmentalistka a vysokoškolská pedagožka. Řadí se k tuzemským hlasitým kritikům stávajícího modelu ekonomie; s nadsázkou se označuje za "ekonomickou disidentku". Je rozvedená, má dceru. V současnosti žije v Brně-Ořešíně. Méně často se lze setkat i se jmennou podobou Nadia či Naděžda.Jako dítě pobývala díky otcově zaměstnání u OSN dva roky v USA a další dva v Chile. V letech 1975-1980 vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tamtéž obdržela v roce 1982 titul RNDr. V roce 2007 získala na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně titul Ph.D. v oboru humanitní environmentalistika.V šestnácti vstoupila do TISu – Svazu pro ochranu přírody, krajiny a lidí, resp. do jeho první základní skupiny Stopaři vedenou Otakarem Leiským. Záhy se stala členkou Hucul Clubu, který při TISu vznikl a pečuje o huculské koně. Dle jejích slov ji tato zkušenost celoživotně ovlivnila a nasměrovala k environmentální problematice. Po zrušení TISu koncem 70. let pokračovala v nově založené pražské organizaci Českého svazu ochránců přírody, kde spolupořádala ochranářské akce (např. kosení zarůstajících rezervací kolem Prahy) a tábory pro mládež. V roce 1989 obdržela pamětní medaili ČSOP za úspěšnou snahu o záchranu meandrujícího koryta řeky Stropnice před regulací.V letech 1980–1982 pracovala jako bioložka ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Mezi roky 1982 a 1989 působila jako samostatná odborná pracovnice v Hydrobiologické laboratoři při Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Praze (dnešní Hydrobiologický ústav AV ČR). V roce 1986 se s ním přestěhovala do Českých Budějovic. V letech 1987 až 2004 zde vedla dětský ochranářský oddíl, který založila s manželem. Pojmenovali jej opět Stopaři. Po nedobrovolném odchodu z Ústavu krajinné ekologie krátce působila jako samostatná odborná pracovnice Správy CHKO Třeboňsko (nyní pod AOPK ČR). Roku 1990 spoluzaložila českobudějovické Informační centrum ČSOP, které se o rok později přejmenovalo na nadaci Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity. V letech 1991-1996 byla její ředitelkou. V roce 1994 se přestěhovala do malé obce Ostrolovský Újezd. Ovlivněna třítýdenním pobytem v anglické Schumacher College na podzim 1993 se začala hlouběji zajímat o souvislosti mezi ekonomií a ekologickou krizí. Od poloviny devadesátých let se postupně intenzivněji věnuje vysokoškolské výuce. V letech 1998 až 2008 učila na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde učila kurzy Ekologická výchova, Sociální ekologie, Ekologická ekonomie či Kritické myšlení. Postupně se těžiště její práce přesouvalo na Katedru environmentálních studií, kde od roku 2008 působí jako odborná asistentka. Věnuje se zejména tématům družstevnictví, lokalizace, nerůstu či výzkumu praktických ekonomických alternativ (např. v letech 2001 až 2002 uskutečnila výzkum ve skotském Edinburghu, jenž sloužil jako podklad k disertační práci).V roce 2005 patřila k zakladatelům Trastu pro ekonomiku a společnost, sdružení zaměřeného na diskuzi o ekonomických alternativách. Působí zde jako vedoucí programu Lokální, etické, demokratické ekonomiky.Naďa Johanisová je čilou popularizátorkou. Od roku 1993 píše do společensko-ekologického časopisu Sedmá generace (dříve Poslední generace), zároveň sedí v jeho redakční radě. Krom jiných textů jí zde vyšla pětice seriálů: Návrat Indiánů (lichá čísla r. 1998), Zkratky (sudá čísla r. 1999), Ze skotského deníku (2001–2002), Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové (10/2003 až 6/2005) – ten následně vyšel jako monografie – a naposledy Ekonomičtí disidenti (1/2008-6/2011). Krom toho publikuje či publikovala v časopisech A2, Nika či Respekt. Do češtiny přeložila knihy alternativního ekonoma Ernsta Friedricha Schumachera Malé je milé a českého meziválečného politika a družstevníka Ladislava Karla Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952.